Vibrace tradice

Krásný časoprostor, který ukazuje, čeho se ještě držíme a jak mistrně, nikoliv mistrovsky, si to dovedeme odůvodnit. Letošní slunovratově-vánočně-novoroční období nás však nenechá usnout na adventním věnci s nedojezeným vanilkovým rohlíčkem v ruce. Už se to změnilo a nám nezbývá než (mnohdy velmi neochotně) zvednout hlavu, ignorovat přitom nevyleštěné skleničky a podívat se do očí bližního svého, toho nejbližšího. Podívat se do zrcadla. Právě jsme ve tmě a jsme doslova vlečeni do intenzivního poznání sebe sama - dlouhé systémové volno, počasí nedávající mnoho příležitostí k útěku na hory, zavřené supermarkety, prostě to, co 3d pohled vidí jako nedokonalost, je z vyššího pohledu příležitost.

A když si myslíme, že už už začne svítat, protože tradičně to tu bylo, po slunovratu a chvilce tmy už se to přece otočí, znovu tma! Energie novoluní společně se zatměním Slunce nám ukazuje, kdo je veden a kdo stále ještě musí být vlečen.

Nic není jako dřív. Co je "dřív", to nechám na odvaze každého z nás. My jsme ale v TEĎ a zde můžeme prozkoumat, co nás drží a co nás posunuje. Co to vlastně oslavujeme a jak. Zda se opečováváme nebo pácháme patetické dobro. Kde je oheň a kde je doma. Co je sladkost Života a co je cukerný roztok zalepující naše závislostní nervová spojení. Můžeme se rozhodnout, kterou část budeme živit. Hluboká tma je příležitost pro záření Světla.

A pokud nám stále nedochází, jak moc jsme se posunuli, pusťme si Pelíšky. Díky za ně.

Amen a dobrawu chuť.

I.