Kosti, sladkosti a s-láskou-sti

Vstupujeme do barevného ticha. Prázdno potenciálu naplňují barvy Nové Země i romantické vánoční představy s cinkáním rolniček a vůní vanilky.

Dostáváme stále tytéž návody, jak o vánocích nebýt osamělí, poustevnická samota je ale darem Božským, darem nás samých sobě, i když to (dětské) ego může bolet. V tichu Bytí pak můžeme procítit, kudy se vine Život a kudy aluminiové třpytky.

Sdílíme postupy, jak připravit nejlepšího kapra, co kdybychom ho ale už konečně nechali plavat? Věk ryb definitivně skončil, na druhou stranu, kost zapíchnutá v krku může působit jako tlumítko proti stále omílaným, omletým, starým a prázdným frázím o lásce, klidu, míru, harmonii a rodinné pohodě.

Vyměňujeme si recepty na cukroví, v nových energiích už jsou staré dávky cukru a mouky neudržitelné, tak se chytáme na alternativní postupy a nechápeme, že stále naplňujeme nenasytnou systémovou tlamu, která se klidně nacpe i bezlepkovými vanilkovými rohlíčky, jen aby zůstal dojem, že se nic nemění. Jako bychom si nechtěli přiznat, že sladkost Života je v Srdci, v živém a proudícím těle a endokrinním systému, který nás (s)ladí spojením epifýzy (med) a hypofýzy (mléko).

Spěcháme, sháníme a honíme sebe i ostatní, abychom byli s rodinami a dohnali tak, co nám utíká. Po několika hodinách či dnech už však sedíme u jídla nebo u televize a zajídáme díru, která na nás zeje z prázdných talířů nebo televizních obrazovek. Zpíváme o narození krista a spasitele, nového života a květu růže, a přitom jak umanutí řežeme stromky, které kvůli tomuto uřezání pěstujeme.

Co jsme to udělali? Zastavení a uvnitřnění je krokem ke zrození Krista. Srdce se rozpíná a pracuje, to jsou porodní stahy, kdy se rodí kristovské vědomí. Nepotřebujeme, aby nám někdo říkal, kdy to máme udělat. Nepotřebujeme nové kolekce baněk a designové adventní věnce. Potřebujeme sami sebe, naše Srdce, hlavy, ruce, nohy, modlitby a záměry. Vykrajovátka, která držíme v rukou, nám připadají zbytečně omezující. Vykrajovat z nových barev staré formy už prostě není možné.

Oslavujme návrat Světla, k němuž prosincové brány otevírají cestu. Vytvořme si osobní vánoce a vnesme je do kolektivního vědomí. Oblečme si slavnostní róby proto, že se v nich zbožňujeme, nikoliv proto, že se to tak dělá. Místo prázdných popěvků poslouchejme vnitřní melodie nebo klidně Imagine Dragons, když na to přijde. Koneckonců energie draků se konečně na planetu vrací. Naslouchejme tělu a uctěme ho tím, co právě potřebuje. Projevme úctu návštěvě tak, že ji nebudeme zdržovat v odchodu. Buďme s blízkými v Bytí. Pokud to pro nás není možné, prokažme úctu Stvořiteli a nakumulované toxické energie vyléčeme Láskou nebo alespoň včasným odjezdem. Spojme se s bytostmi z galaktické rodiny, s nimiž se v roce 2018 mnozí z nás poznali a třeba i (po tisících letech) setkali.

Už to není tajemství. Spasitelem jsme my sami. Zrození kristovského vědomí manifestuje Božský mužský a Božský ženský princip. Oba pak v Jednotě, Lásce, Pravdě i Síle pečují o Království nebeské, které je v našich Srdcích.

I.