Dvě desítky, dvě časové osy

Celé léto jsme skákali z jedné časové osy na druhou. Meditace, vibrace, radostnost, Světlo a tvoření, rovněž jsme ale sledovali manipulaci, politikaření, zneužívání, mučení, týrání. Vědomě jsme pracovali na časové ose vzestupu lidstva, stejně jako na časové ose směřující k totálnímu rozpadu starých 3d/4d struktur. Jak nahoru, tak dolů. Podívali jsme se do králičí nory, kde místo hrabajících tlapek jezdilo Lamborghini. Vše jsme přijali, sjednotili, zvědomili.

Možná jste se (jako já) ptali, jaký to má smysl, takto obracet pozornost do 4d rovin. Vytáhli jsme tak na Světlo mnoho temnoty, transmutační dovednost našich Srdcí proměnila hustotu v jemnost. Pomohli jsme dokončit obrácení rukávu a uvidět tu špínu, která se tam usadila.

Desítková brána definitivně ukázala různorodost dimenzí a realit. A nekompromisně posadila všechny tam, kam vibračně patří. Ještě pevněji než brána dvojková v únoru. Pro integrovaná vědomí to bylo velké úlevné ááách. Tak jsme navýšili osobní vibrace, že i jen sledovat 3/4d dění začalo být neúnosné. Desítky jako spojenectví začátků a konců to jasně vymezily. Jedna nahoru, jedna dolů.

Vynesli jsme na Světlo to, od čeho jsme, i na kosmické úrovni, odvraceli zrak. Teď je všechno vidět.

I.