Březen - na duze se svezem

Pohled na aktuální energie

Slova jako ohraničení energie přestávají stačit na vyjádření toho, co se děje. Jsou to ohrádky pro myšlenky, nikoliv pro plynutí Zdrojového proudu Života. Přesto naše hlavy stále touží po vysvětlení, zachycení se něčeho, po ukotvení. Slovem, kterým lze alespoň částečně ukotvit aktuální dění, je slovo DUHA. Barevnost a prolínání, krása, jemnost, opar, znamení, živly.

Milovaní, přichází vlna, která nese to, co mnozí z nás cítí - v kostech, v krvi, v DNA, která během posledních energetických vlnek prošla velkou transmutací. Nese takový nárůst energie, že jej pocítí všichni a všechno. Vnímám ji jako sílu, která zviditelní oddělení časových os, kolektivní vzestup lidstva nebo pokračování 3d tlení a bahna. Tato vlna nese barvy duhy, jasnovidní ji jistě (u)vidí, já vnímám přes jasnovědění a pracuji přes synchronicity a duhy teď vidím všude. Dostávám k nim různé informace, poslední bylo číslo 12. Nevím přesně, co to znamená. Přišlo ve chvíli, kdy jsem navnímávala intenzitu příchozí energie, možná má být 12x silnější než duhová vlna loni v březnu. Možná přináší energii pro dokončení proměny DNA na 12 řetězců a krystalizace těla.

Energie přichází přes Slunce, není ale generována v něm, Slunce je portálem, který nám ji zpřístupňuje (proto tak zběsilé blokování nyní každodenním sprejováním). Já ji vnímám jako směrovanou z Galaktického středu, možná z Univerzálního středu, tam ale ještě (možná zatím) nevidím. Jde z galaktického centrálního slunce, pracují s ní bytosti s galaktickým středem spojené. Jistě není náhoda, že vnímám hodně modré barvy, jemný modrý opar při energetických transmisích, kterými občas procházím. Vlna je tady, může se stát součástí naší reality, pokud to připustíme. Pokud chceme dál sledovat nekonečné celosvětové turné dramatu, duhy si ovšem všimnout nemůžeme.

Nekompromisní silou jsou v nás aktivovány další kódy pro vzestup vědomí a krystalizaci fyzického těla. Vnímám rovněž přeprogramování krystalů, na atlantské dovednosti vedoucí do vysokých vibrací si vzpomínáme, ty s opačnou polaritou jsou vymazávány. Rozpouštíme (staro)egyptské vazby, rozpadají se magické kastovní skupiny z této doby, které existovaly stále, jen v jiných kulisách.

Uvěřili jsme sami sobě, své síle, a z jiskřiček v Srdcích jsme rozdmýchali plamínky. Tyto plamínky osvětlují celé Universum a dávají vědět, že jsme tady. Že jsme stále živí a že jsme součástí universálního Bytí. Nastoupili jsme do transformačního vlaku. Jsme zadýchaní, mnozí se mačkají, protože ještě nedisponují dostatečnou silou pro vytvoření vlastního duhového prostoru, jedeme holografickou krajinou, která je šedivá a nudná a přestává poutat naši pozornost. Začínáme vidět jeden druhého, podáváme si ruce nebo je vzájemně pokládáme na svá Srdce a léčíme je. Každá individuální duha se prolíná s tou další a fraktálně tvoří větší a zářivější duhu Lásky.

I.